AD Blog

Záviš vystoupil poprvé v Ivančicích dne 20.12.2008 v hos­podě U Čumáčka (nebo U Kundy chcete-li, což se mu muselo obzvláště líbit). Oficiálně ovšem Ve mlýně.

S vaším svolením zkrátím Záviše alias Milana Smrčka na všeříkající Mistr . ^{Pozor neplést s Mistrem – Aloisem Fialou, se kterým jsem ostatně koncert absolvoval.}
Je pravdou, že jsem na koncert jsem se smíšenými pocity, Záviše jsem už zažil, tak jsem byl připravený na ledasco. Takže mě nepřekvapilo, že když jsem dorazil, tak kníže českého pornofolku se vyvaloval u stolu, kouřil bůhví co a chlastal pivo. Takže klasika, jsem si říkal. Ovšem v okamžiku, kdy Mistrovi byly zapůjčeny podružné drobnosti jako mikrofon, stojan a židle, začalo SHOW.

Ladění kytary jednoruč, protože pravačka byla zaměstnaná sklenkou s nějakou kořalkou a pozdrav „Dobrý den přátelé – KURVY“ byl opravdu originální začátek následně vygradovaný verši v refrénu úvodní písně:
„Nejednoho mravence jsem lupou upálil, ale nikdo to nevocenil, a vůbec nikdo to nevocenil
NIKDO, NIKDO POUZE JOSKA A TO JE BOHUŽEL DUŠEVNÍ TROSKA, DUŠEVNÍ TROSKA, JÓ DUŠEVNÍ TROSKA“
ozřejmily, že tady končí sranda a nastává Záviš – Mistr.

Jest faktem, že všichni i náhodně přišedší se skvěle bavili milými nehoráznostmi Mistra. Někteří (i já) si koupili nějakou knihu, aby Mistr měl na pivečko a nějaké to pokouřeníčko, že.

V okamžiku, kdy Mistr přešel k recitaci, jsem se už chechtal tak, že jsem mlátil pěstí do stolu a tekly mě slzy. Dokonce i distingované dámy začaly tát jako led u rozžhavené výhně Mistrovy imaginace.

Následovala autogramiáda knih, kdy Mistr bohémsky rozevlátým podpisem obšťastnil téměř všechny, kteří si od něj něco koupili, včetně mě – a speciálně pro mě typická Mistrova kresba:

Poté Mistr nasadil poslední sérii a pak se věnoval činnosti oblíbené – chlastu. Byl jsem překvapený, a jistě ne méně než Mistr sám, jako dobře to dopadlo (vzhledem k Mistrovu stavu, ke konci už opravdu téměř nevnímal).

Skvělý kulturní zážitek ke konci roku. Mistře díky Vám!

Hláška „Hrát budu, co chcu já“, jako reakce na přání publika, vejde možná do dějin.